To nejpodstatnější, co mohla současná vláda udělat pro své občany v této situaci , jsou mírové iniciativy. V posledních měsících však nevíme, jaké kroky vláda udělala v tomto směru, pokud vůbec nějaké učinila. Spíše od ní slyšíme, že jsme ve válce, že musíme dodávat Ukrajině zbraně, a to i těžké, munici. Takže naše otázka zní: „Kolik desítek tanků, letadel, protiletadlových komplexů jsme „darovali“ Ukrajině, v jaké celkové hodnotě? Jak tyto dodávky ovlivnily bojeschopnost naší armády? Kdy dojde k obnovení sil naší armády na úroveň před zahájením těchto dodávek ukrajinské armádě? Kdo za takto vzniklou situace nese odpovědnost?

Podíváme–li se do Ústavy ČR, zjistíme že Čl.39 zakotvuje: „(3) K přijetí usnesení o vyhlášení válečného stavu a k přijetí usnesení o souhlasu s pobytem cizích vojsk na území České republiky je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců a nadpoloviční většiny všech senátorů.“

ČL. 48 říká: „Parlament může rozhodnout o vyhlášení válečného stavu, je–li Česká republika napadena nebo je–li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.“

Nevíme, že by parlament jednal o vyhlášení válečného stavu. Nevíme, že by parlament vyhlásil válečný stav. Přesto vláda, její jednotliví členové, opakovaně mluví

o válce, o tom, že jsme ve válce. Je velmi ostudné, odsouzeníhodné, že nikdo z příslušných ústavních činitelů se neozve proti takovémuto nepravdivému tvrzení. Je odsouzeníhodné, že pan premiér Fiala k takového praxi mlčí. Kdo mlčí, souhlasí. Tento setrvalý stav navozuje válečnickou psychózu a je přímo v rozporu s jakoukoliv mírovou iniciativou.

Na válečnou dobu se musí připravovat nejen armáda, ale také všechny prostředky ochrany obyvatelstva. Je samozřejmé, že vyzbrojování armády moderními zbraněmi, je přínosem i pro zabezpečení obyvatelstva.

Kromě toho je bezpodmínečně nutné v předstihu vytvářet celý systém ochrany občanů ve válečné době. Proto jsem se obrátil otevřeným dopisem na premiéra Fialu v době krátce po jeho nástupu do funkce. Upozornil jsem jej, že systém ochrany občanů se nemůže vyčerpat pouze zkouškami sirén, ale že je nutné vytvořit celostátní organizaci, podobné dřívější „Civilní obraně“, budovat soustavu krytů pro civilní obyvatelstvo, aby každý věděl, kde je jeho kryt. Pan premiér mi vzkázal, že bere moje upozornění na vědomí.

Ač uplynul téměř rok od této události, nevím nic, co by se od té doby vybudovalo pro občany v uplynulém čase. Zaznamenal jsem však článek, že pouze asi třetina obyvatel Prahy má zajištěno místo v krytu. Nikdo však zřejmě nezná, kde je „jeho“ kryt. Nikdo neví, jak tento kryt má sloužit. Jde pouze o ochranu před nálety? Nebo i úkryt při využití taktických jaderných zbraní protivníkem? Při i menší radiaci je životně důležité setrvat v krytu po určitou, minimálně mnohahodinovou dobu a mít prostředky, které ochraňují před jaderným zářením. Budou zajištěny potraviny a voda pro občany? Jak bude probíhat péče o nemocné, raněné ve válečných podmínkách?

V minulých letech jsme se mohli občas dozvědět, že v době předcházejícího režimu byly vybudovány celé nemocnice pod zemí a bylo zajištěno jejich fungování. Existují tyto nemocnice? Nebo jsme vytvořili nové a lepší? Nebo jsme je prostě jen „prodali“ nebo nechali zdolat zubem času?

Ano, snad všichni cítíme, že celková situace je nyní mnohem vážnější, než byla v dřívější době. Mír postupně pohlcuje násilí, které může zničit nejen nás, republiku, ale ohrozit veškerý život na planetě Země. Stačí jen málo. Mluvme proto raději o míru!